Na úpatí Pálavy, kde vápencové svahy drží teplo i vzpomínky, leží Pavlov, vesnice, kde je víno víc než řemeslo. Je způsobem života. Místo s dávnou vinařskou tradicí, která se mění s dobou, ale nikdy neztrácí podstatu, hluboký vztah k půdě, révě a lidem. Příběh vinařství Přátelé Pavlova začíná v roce 2011, kdy Pavel Müller vysadil svůj první vinohrad. Původně šlo jen o krok stranou od tehdejší práce, snahu zůstat věrný vlastním hodnotám. „Měl jsem rád krajinu, fyzickou práci a chtěl jsem Pavlovu vrátit něco zpět. Ale že se ze mě stane vinař, to jsem tehdy opravdu nečekal,“ vzpomíná s úsměvem. Dnes obhospodařuje šest a půl hektaru vlastních vinic, které od počátku sází a pečuje o ně ručně, v bio režimu. „Víno se vyrábí ve vinohradě,“ říká Müller. „Ve vinařství už můžete udělat jen dvě věci, buď ho skazit, nebo rozhodnout o jeho stylu.“
Pavel klade velký důraz na péči o vinohrad a respekt k přírodě. Víno podle něj vzniká hlavně ve vinici, kde je potřeba trpělivost a cit. „Každý rok je jiný, proto je důležité naslouchat přírodě,“ říká Müller. Vinařství pro něj není jen práce, ale poslání předat tradici dalším generacím.
Začátky jednoho snu
Příběh vinařství Přátelé Pavlova začíná v roce 2011, kdy Pavel Müller vysadil svůj první vinohrad. Původně šlo jen o krok stranou od tehdejší práce, snahu zůstat věrný vlastním hodnotám. „Měl jsem rád krajinu, fyzickou práci a chtěl jsem Pavlovu vrátit něco zpět. Ale že se ze mě stane vinař, to jsem tehdy opravdu nečekal,“ vzpomíná s úsměvem. Dnes obhospodařuje šest a půl hektaru vlastních vinic, které od počátku sází a pečuje o ně ručně, v bio režimu. „Víno se vyrábí ve vinohradě,“ říká Müller. „Ve vinařství už můžete udělat jen dvě věci, buď ho skazit, nebo rozhodnout o jeho stylu.“
Práce na vinici, pozorování proměn sezón a ročníků, dává Müllerovi pocit smyslu a spojení s krajinou. Je to rytmus, který se neuspěchaně střídá mezi prací a klidem, tradicí a experimentem. Každý rok přináší nové výzvy i příležitosti k učení, a právě tato pokora před přírodou je pro něj klíčová.
Věří, že opravdové víno se rodí z úcty ke zemi a trpělivosti, a že pouze tak může vzniknout produkt, který dává smysl nejen vinaři, ale i těm, kteří ho pijí. Tento přístup tvoří základ jeho práce a odráží se v každé lahvi vína z Přátel Pavlova.
Tradice, krajina a pokora
Pavel Müller věří, že návrat k řemeslu a zemi má v dnešní uspěchané době hluboký smysl. Vinařství pro něj není jen práce, ale životní postoj. „Chodit po zemi mi připadá hrozně fajn,“ říká s klidným úsměvem. „Všechno kolem nás se pořád zrychluje, zjednodušuje, zplošťuje a právě v tom je pro mě silný důvod vracet se ke kořenům. K fyzické práci, k půdě, k přirozenému rytmu roku. To má hodnotu, kterou žádná technologie nenahradí.“
Jeho snem je vytvořit něco, co přetrvá. „Mám sen, že to, co vytvořím, jednou předám dalším generacím. Nejen sklep a víno, ale i vztah k tomu, co nás obklopuje. Aby věděli, že víno není jen nápoj, ale příběh místa, práce a času.“ Tento sen se promítá do každého rozhodnutí ve vinohradu i ve sklepě od výběru odrůd až po způsob zpracování hroznů.
Za více než čtvrtstoletí života v Pavlově pozoruje, jak se obec i její vinařství proměňují. A jak se pomalu, ale jistě posouvají k větší hloubce a kvalitě. „Když jsem sem přišel, byla tu spousta krásného potenciálu, ale dnes vidím, jak vinaři dozrávají spolu s révou. Kvalita vín i péče o vinohrady šla neuvěřitelně nahoru. A to je skvělá zpráva pro všechny milovníky vína, ale i pro Pavlov samotný.“
Zároveň vnímá i proměnu místního turismu. „Popularita Pavlova byla kdysi možná trochu uměle vybičovaná, pomáhaly k tomu i filmy a televize. Dnes se ale situace stabilizovala. Lidé sem jezdí s větším respektem, ne kvůli senzaci, ale kvůli vínu, krajině a atmosféře. A to je podle mě mnohem udržitelnější cesta. Věřím, že Pavlov čeká ještě dlouhá a krásná kapitola.“
Odrůdy, které mají duši
V Pavlově je téměř povinností mít vlašák, odrůdu, která k Pálavě neodmyslitelně patří. V Přátelích Pavlova k ní přibyla také Pálava a Rulandské bílé. Právě to se postupně stává vlajkovou lodí vinařství.
„Rulandské bílé má krásné tělo a my hledáme cesty, jak ho zharmonizovat, aniž bychom ubrali na ovocnosti,“ vysvětluje Müller. „Z jedné šťávy vyrábíme čtyři vína čtyřmi různými postupy, v nerezu, dřevěném sudu, s kvašením i bez něj. Pak to v ideálním poměru mícháme. A mám pocit, že se nám to daří.“ V portfoliu nechybí ani červená vína, která zde vznikají ve stylu bordó směsí. „Neděláme jednoodrůdová červená. Fascinuje mě jejich harmonická komplexnost, a tak sázím na kombinaci Merlotu, Cabernet Sauvignonu, Cabernetu Franc, Malbecu, Petit Verdot a Carmeneru,“ dodává.
Produkce je aktuálně kolem 75 000 lahví, což odpovídá zhruba polovině plánované kapacity. „Nechceme přetěžovat vinice ani honit čísla. Důležitá je kvalita, ne kvantita,“ říká Müller.
Vize a rovnováha
Rozšiřování vinařství Müller neplánuje. „Koncept je kompaktní, vinohrady, kapacita sklepa i produkce dávají smysl. Ani lahev navíc,“ říká rozhodně. Budoucnost vidí v rovnováze s přírodou. „Potřebujeme se naučit hospodařit se změnou klimatu, suchem a rychlejší vegetací. Být znovu dobrými hospodáři, jako naši předci. Ti věděli, že když se urodí, vezmou si jen polovinu a zbytek nechají na horší časy.“ Na otázku, zda by mladým lidem doporučil pustit se do vinařství, odpovídá: „Určitě bych je neodradil. Ale ať do toho jdou s vědomím, že obor teď není jednoduchý. Kdo má rád výzvy a je připraven se s nimi poprat, ten v tom může najít smysl. Já sám jsem začínal z nuly a šel bych do toho znovu.“ Müller věří, že víno není jen produkt, ale zkušenost. Každá láhev nese příběh, krajinu a ruce, které se o ni staraly. A právě to dává jeho práci smysl.
Příběhy z Vinic: Přátelé Pavlova
